Co-living a sdílené bydlení: Co se skrývá za trendem na českém trhu

Na trhu s bydlením se děje něco, co většina lidí přehlíží. Nejde o nový typ bytu, ani o moderní kuchyň nebo chytrou klimatizaci. Jde o to, jak lidé společně žijí. Co-living - sdílené bydlení - už není jen pro studenty nebo cestovatele. V Česku se stává běžnou možností i pro pracující, rodiče, freelancerky i lidé ve třetím životním období. A to ne proto, že nemají peníze na vlastní byt, ale protože chtějí jiný život.

Co je vlastně co-living?

Co-living není jen několik lidí ve stejném bytě. Je to navržený systém, kde se lidé sdílejí nejen prostor, ale i život. Každý má svůj vlastní spánek, ale společně mají kuchyni, obývák, prádelnu, často i kancelář, sportovní plochu nebo i zahradu. Výhodou je, že se neplatí nájem za celý byt, ale za konkrétní plochu a služby. Většinou to zahrnuje elektřinu, internet, úklid, nábytek, dokonce i některé aktivity jako kuchyňské večery nebo společné výlety.

Na rozdíl od tradičního sdílení bytu (kde se platí nájem a někdo z vás musí řešit, kdo co zaplatí), co-living je podobný hotelu s dlouhodobým pobytovým systémem. Vlastníkem je obvykle firma, která nabízí byt jako produkt. Můžeš se tam přestěhovat na měsíc, na rok, nebo déle. A nemusíš se starat o nájemní smlouvu s dalšími lidmi - všechno je řešené z jednoho místa.

Proč to roste právě teď?

V roce 2024 bylo v Česku přes 12 000 míst v co-living projektech. V roce 2026 je očekáváno přes 25 000. To je růst o více než 100 % za dva roky. Proč? Protože lidé přestávají věřit, že „vlastní byt“ je jediná cesta k bezpečí.

Ve městech jako Praha, Brno, Ostrava nebo Plzeň jsou ceny za byty vysoké. Nájemní smlouva na dvě místnosti může stát 18 000 Kč. Co-living byt s jednou místností, všemi službami a komunitou stojí 11 000 až 14 000 Kč. To je téměř o třetinu méně. A nejde jen o peníze - jde o čas. Když ti někdo připraví kuchyni, vyčistí koupelnu, přivede nábytek a přidá společenské události, máš navíc 10 hodin týdně, které můžeš věnovat práci, rodině nebo spánku.

Nejvíce lidí v co-livingu je mezi 25 a 35 lety. Ale už se tam objevují i lidé 40+, kteří se přestěhovali po rozvodu, nebo po odchodu dětí z domu. A také lidé 60+, kteří si chtějí udržet nezávislost, ale nechtějí žít sami v prázdném domě. Co-living jim nabízí bezpečnost, sociální kontakt a podporu - bez nutnosti přestěhovat se do domu pro seniory.

Kde to vlastně je?

Co-living projekty se nevyskytují jen v nových budovách. Většina je v přestavěných bývalých hotelích, ústavech, továrnách nebo starších bytovkách. V Brně je třeba projekt „Loom“ na Zelném trhu, kde byly přestavěny původní kanceláře z 80. let. V Praze je „The Collective“ v Holešovicích, který vznikl z bývalého školského domu. V Ostravě je „Common“ v centru, kde se nachází 72 bytů, společná kuchyně, kavárna, a dokonce i kancelář pro freelance práci.

Tyto projekty nejsou jen „byty s větší kuchyní“. Mají design, který podporuje komunikaci. Není tam všechno otevřené - každý má své soukromí. Ale cesty mezi místnostmi jsou široké, chodby jsou vybavené sedadly, koupelny jsou umístěny tak, aby se lidé potkávali. Kuchyně je velká, ale má i malé koutky, kde můžeš sedět s kávou a jedním člověkem. Všechno je navržené tak, aby se lidé přirozeně setkávali - ne proto, že to musí, ale protože to chtějí.

Co vás čeká, když se tam přestěhujete?

Představ si, že se přestěhuješ do bytu, kde ti někdo přinesl nábytek, všechny nádobí, koupelny jsou čisté, internet běží, a ve čtvrtek večer ti přijde zpráva: „Dnes večer máme kuchyňskou soutěž - kdo přinese nejlepší šašku?“

Nejde o to, že ti někdo říká, co máš dělat. Jde o to, že ti někdo nabízí možnost. Možnost se zapojit. Možnost se setkat s lidmi, kteří nejsou z tvé rodiny nebo z práce. Možnost mít společenství, které nevyžaduje, abys byl „přítel“.

Většina projektů má aplikaci, kde můžeš rezervovat společný prostor, objednat večeři, zapsat se na workshop nebo jen napsat: „Kdo chce dnes večer na kávu?“

Někteří lidé se tam cítí jako v hostině. Jiní jako v domě, kde se nikdo neptá, proč jsi se nevrátil. A to je právě to, co chybělo.

Co je na tom špatného?

Není to všechno dokonalé. Některé projekty jsou příliš „marketingové“ - vypadají jako Instagramový snímek, ale uvnitř je špatná izolace, špatný internet nebo příliš mnoho lidí v jedné kuchyni. Některé firmy nepředstavují jasná pravidla - kdo co dělá, kdy se uklízí, jak se řeší konflikty.

Největší problém ale není technický. Je to psychologický. Lidé, kteří přišli z vlastního bytu, si často myslí, že „společné bydlení“ znamená „ztrátu soukromí“. Ale vlastně je to naopak. V co-livingu máš větší kontrolu nad tím, kdy a jak se setkáváš s ostatními. Můžeš být zcela sám, nebo se zapojit do všeho - podle svého náladového dne.

Ještě větší riziko je právní. V Česku neexistuje jasný zákon, který by upravoval co-living jako typ bydlení. To znamená, že každý projekt je jiný. Některé firmy vydávají „smlouvu o pobytu“, jiné „smlouvu o nájmu“. Některé vymáhají zálohu, jiné ne. Některé dovolují zvířata, jiné ne. Většina nezahrnuje pojištění za škody. Musíš si přečíst každou smlouvu, jako by jsi to dělal u nájmu.

Kdo to skutečně potřebuje?

Co-living není řešení pro každého. Ale pro některé je to jediné řešení.

• Pro nové pracovníky - kteří přijeli do města a nemají čas hledat byt, hledat nájemníky, řešit nábytek.
• Pro rodiče po rozvodu - kteří potřebují byt, ale nechtějí žít sami a nechtějí být závislí na rodině.
• Pro freelancerky - kteří potřebují prostor pro práci, ale také kontakt s ostatními.
• Pro seniory - kteří chtějí nezávislost, ale nechtějí být sami.
• Pro studenty - ale ne jen ty, kteří mají malé peníze. I ti, kteří chtějí víc než jen spánek a přednášky.

Největší výhoda není cena. Je to možnost žít jinak. Bez stresu z nájmu. Bez toho, že se musíš s někým dohadovat o mydle. Bez toho, že se musíš bát, že tě nechají „na ulici“.

Chtěl bych to vyzkoušet - co dál?

Pokud chceš vyzkoušet co-living, začni tímto:

1. Zjisti, kde jsou projekty ve tvém městě - hledej názvy jako „Loom“, „Common“, „The Collective“, „Nest“, „CoHabitat“.
2. Navštiv webové stránky - většina má fotky, video prohlídky a ceny.
3. Podívej se na recenze - hledej na Google, Facebooku nebo na stránkách jako „Sdílené byty.cz“.
4. Zaregistruj se na „trial“ - mnoho projektů nabízí 3 dny zdarma, abys zkusil, jak to je.
5. Přečti smlouvu - hledej: jaká je doba uzavření, jak se dá ukončit, co je zahrnuto, co ne.

Nikdo tě nevěnuje. Ale pokud to zkusíš, můžeš zjistit, že bydlení už není jen o čtyřech zdech a nájmu. Je to o lidech, které znáš, když jsi v kuchyni, a o místě, kde se můžeš cítit doma - i když to není tvůj vlastní byt.