Autorská práva v interiéru: kdo vlastní návrh?

Stavíte si nový byt, přebudováváte byt nebo chcete, aby vám někdo navrhl interiér, který bude vypadat úplně jinak než všude jinde? Dobře. Ale když zaplatíte dizajnérovi za jeho práci, myslíte si, že teď už máte plné právo na ten návrh? Můžete ho použít na další byt? Můžete ho změnit, předat někomu jinému nebo ho prodávat? Ne. Nejenže ne, ale většina lidí si to myslí - a to je přesně ten okamžik, kdy se začínají dít problémy.

Autorem je ten, kdo to vytvořil - ne ten, kdo zaplatil

Podle českého autorského zákona (č. 121/2000 Sb.) je autorem návrhu vždy ten, kdo ho vytvořil. Ne ten, kdo ho objednal. Ne ten, kdo zaplatil. Ne ten, kdo má na zdi fotku s návrhem. Autorem je fyzická osoba - dizajnér, který seděl u počítače, kreslil návrhy, vybíral barvy, umisťoval nábytek, řešil osvětlení. A toto právo vzniká automaticky. Bez registrace. Bez podpisu. Bez papírů. Stačí, že návrh je originální - tedy výsledek jeho vlastní kreativní práce, který není jen opakováním běžných vzorů.

Co je tedy chráněné? Všechno, co je výsledkem tvůrčího rozhodování: barevné schéma, uspořádání prostoru, výběr materiálů, design nábytku, osvětlovací řešení, dokonce i konkrétní umístění záclon nebo výběr obrázků na zdi - pokud to všechno spolu tvoří jedinečný celek. Ale pokud jste si koupili standardní nábytek z IKEA a jen ho rozmístili, tak to autorské právo nechrání. Funkční řešení, jako je umístění zásuvky pod oknem, nejsou chráněná. Pouze kreativní, originální rozhodnutí.

Co se stane, když neexistuje zmluva?

Je to jednoduché: pokud není písemná zmluva, která jasně říká, že práva přecházejí na klienta, tak zůstávají u dizajnéra. Ano, i když jste zaplatili 100 000 korun. Ano, i když vám návrh připadá jako váš. Ano, i když už je nábytek dodaný a zdi vymalované.

Podle § 34 autorského zákona je to přesně tak. Klient získává jen právo použít návrh pro konkrétní projekt - tedy pro ten byt, který se stavěl. Ale ne právo ho kopírovat, upravovat, prodávat nebo používat jako šablonu pro další byty. A pokud se to klient pokusí udělat bez svolení, je to porušení autorského práva. A to může vést k soudnímu sporu.

V roce 2019 se v Bratislavě odehrál případ, kdy dizajnér navrhl interiér pro klienta, který pak stejný návrh použil pro další byt. Dizajnér nevěděl, že to dělá - až když ho někdo informoval. Soud rozhodl v jeho prospěch. Klient musel zaplatit odškodnění a zastavit používání návrhu. A všechno proto, že nebyla písemná zmluva o převodu práv.

Co je v zmluvě skutečně důležité?

Pokud chcete mít jistotu, že máte právo na návrh - a nejen jeho použití - musíte mít zmluvu, která to říká jasně. Ne „dizajnér vytvoří návrh“, ale: „dizajnér převádí všechna majetková práva k návrhu na klienta včetně práva na reprodukci, modifikaci a komerční využití“.

Tady je co hledat:

• Převod práv - je tam napsáno, že všechna práva přecházejí na vás? Nebo jen „právo na použití pro tento projekt“?
• Limitace - je uvedeno, že návrh můžete použít jen pro jeden byt? Nebo pro všechny byty v budově?
• Ponechání práv dizajnérovi - někteří dizajnéři si ponechávají právo na prezentaci návrhu ve svém portfoliu. To je v pořádku - ale mělo by být jasné.
• Cena - převod všech práv znamená, že dizajnér ztrácí možnost návrh použít jinde. Proto to bývá o 30-60 % dražší než jen „použití pro jeden projekt“.

Bez těchto bodů je zmluva neúplná. A bez úplné zmluvy je vlastníkem návrhu stále dizajnér. I když jste ho zaplatili.

Co může dizajnér dělat, aby si ochránil práva?

Dizajnéři nejsou právníci. Ale mohou se chránit. A to nejen tím, že mají zmluvu.

• Zaznamenávejte každý krok - uchovávejte verze návrhů, e-maile, poznámky, schůzky. To je důkaz, že jste to opravdu vytvořili.
• Používejte © - i když to není povinné, symbol © s vaším jménem a rokem na první straně návrhu je jasný signál: „Toto je moje práce“.
• Ukládejte digitální metadáta - v souborech PDF, CAD nebo Photoshopu je možné přidat informace o autorovi. Pokud někdo soubor předá dál, tyto informace zůstanou.
• Neodevzdávejte zdrojové soubory bez dohody - pokud klient chce získat .PSD nebo .DWG soubory, musí to být v zmluvě. Jinak to může být považováno za porušení.

Podle statistik Slovenské komory dizajnérov z roku 2021 bylo v 78 % případů, kdy došlo ke sporům, chyběla jasná písemná dohoda. Většina z nich se dala vyřešit - jen kdyby se to všechno napsalo na začátku.

Co když používáte umělou inteligenci?

Od roku 2023 se stále častěji setkáváte s návrhy, které vznikly pomocí AI - Midjourney, ChatGPT, Leonardo AI. Kdo je v takovém případě autorem? Vy? Dizajnér? Algoritmus?

Podle současného zákona je autorem pouze člověk. Pokud jste vy zadali prompt, upravili výsledek, přidal jste vlastní kreativitu - vy jste autor. Pokud jste si nechali AI vytvořit kompletní návrh a jen ho tiskli - pak nemáte autorské právo. A pokud ten návrh použijete, může to být porušení práv vlastníka algoritmu (např. společnosti, která AI vyvinula).

McKinsey odhaduje, že do roku 2025 bude 35 % interiérových návrhů vznikat s pomocí AI. Právní systém je ale stále způsobený. Neexistuje jasná odpověď, jak se chovat. Ale jedno je jisté: pokud používáte AI, měli byste to zmínit klientovi. A měli byste mít zmluvu, která říká: „Tento návrh byl vytvořen s využitím AI nástrojů, a vlastníkem práv je [jméno].“

Co si klient musí pamatovat?

Když objednáte interiér, nejste si koupili „návrh“. Jste si koupili službu - vytvoření návrhu pro váš byt. Ne vlastnictví návrhu.

Chcete-li mít možnost použít návrh jinde? Změnit ho? Prodávat ho? Potřebujete písemnou dohodu o převodu všech práv. A za to zaplatíte víc. Ale je to jasná investice - ne jen do návrhu, ale i do vaší bezpečnosti.

67 % klientů si myslí, že když zaplatí, vlastní návrh. To je iluze. A ta iluze může skončit soudním procesem, penězi a ztraceným důvěryhodností.

Co se děje v Evropě?

Od roku 2023 platí v celé EU nová směrnice o autorských právech v digitálním jednotném trhu. To znamená, že digitální návrhy - PDF, 3D modely, renderové obrázky - jsou plně chráněny. A pokud je návrh vytvořen v Česku nebo na Slovensku, je chráněn i v Německu, Francii nebo Španělsku.

Od roku 2020 do 2022 se počet mezinárodních sporů o autorská práva v dizajnu zvýšil o 32 %. Proč? Protože lidé sdílejí návrhy online. Koupí si je z Instagramu. Používají je v jiných zemích. A nevědí, že to není legální.

Na Slovensku je právě připravována novelizace autorského zákona, která bude ještě jasněji definovat ochranu digitálních návrhů. V Česku už v roce 2022 došlo k aktualizaci zákona s důrazem na digitální formy. To znamená: právní riziko roste. A s ním i důležitost jasné zmluvy.

Co dělat teď?

Než podepíšete smlouvu s dizajnérem:

1. Požádejte o písemnou zmluvu.
2. Zkontrolujte, zda tam je jasně uvedeno, která práva přecházejí na vás.
3. Pokud nevíte, co znamenají pojmy „majičková práva“ nebo „použití pro jeden projekt“, zeptejte se.
4. Pokud vám dizajnér říká: „To je všechno v pořádku, necháme to na důvěře“ - zastavte se.
5. Pokud chcete vlastnit návrh - platte za to. Ne za „použití“.

Nejde o to, že byste měli podezírat dizajnéra. Ale o to, abyste si nezakoupili jen návrh - ale i právo ho používat. A to se neděje samo.